Otec kouřil až do svých padesáti. Dvacítku denně. K bezpečnému ukládání cigaret vlastnil zlatou cigártašku. Tu jsem jako kluk obdivoval a často si s ní hrál. Ona vlastně z žádného drahého kovu nebyla, jednalo se o obyčejný eloxovaný hliník - já však věřil, že zlatá je.
I když táta doma každodenně něco kutil, k amatérské výrobě pouzdra na cigarety nikdy nedošlo. Proto mám hned dvojnásobnou radost z fotografií získaných od Davida Pokorného - nápaditě zužitkoval starou svítilnu a navíc obnovil mé dávno zapadlé vzpomínky na netradiční "hračku".
P.S. Celý život nekouřím.
Nejedná se o desítky starý nápad, cigártaška vznikla letos.
Ještě by to mělo svítit :-).
Foto: David Pokorný, text: Milan Kutil Říha