Kdo ji neznal. Slangově modrá, přesto uvnitř bílá, a krásně vonící. Dávno před rokem 1989 ji fasovali zaměstnanci "makající" rukama. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem na ni, jakožto technicko hospodářský pracovník (THP), měl nárok. Přesto se na mě někdy dostalo! To když pracující inteligence nedobrovolně pomáhala ve výrobě nebo hloubila příkopy.
Tuba na první fotografii (objevená při nedávném vyklízení) pochází z roku 1985. Její obsah kupodivu není žluklý a stále voní. Vyvolala ve mně vzpomínky na roky své největší slávy. Kromě pravého účelu, tj. ochrany rukou po práci, tehdy sloužila ke všemu možnému. Zejména k opalování. Jaký faktor měla, tím se nikdo nezabýval - prostě bylo nutné tělo před sluněním pořádně natřít. Mastnota na vás doslova stála, ale bronz jste nachytali náramný. Zčervenalá kůže po pár dnech krásně zhnědla. Nebo k mazání pantů od krémových sololitových panelákových dveří - přece je nenapatláte červenou vazelínou. Jak by to vypadalo. Na krému Indulona prý feťáci smažili topinky nebo jím mazali chleba. Já jsem s ním impregnoval pohorky.
Také na ni vzpomínáte? Napište nám!
Na snímku je zmiňovaná Indulona z roku 1985. V trochu pozměněné podobě se vyrábí i dnes.
Cena byla opravdu lidová - 4,30 Kčs.
Červená Indulona již tak populární nebyla.
Text a foto: Milan Kutil Říha.