Jako školní dítka jsme byli v branné výchově cvičeni, co dělat po výbuchu atomovky. Tím pádem také informováni o potřebě měření radiace. Jakýsi přístroj nám soudruh učitel dokonce předváděl. Na vojně to v podobném duchu pokračovalo. Když počátkem 21. století zahájila provoz jaderná elektrárna Temelín a vyděsila rakouské sousedy, napadlo mě, že by třeba každý tamní občan uvítal, kdyby měl vlastní dozimetr. Prostě podnikatelský nápad jako hrom. Kde však levné "měřáky" vzít? Internetové vyhledávání tehdy neexistovalo. Zcela náhodou jsem položil dotaz na toto téma jednomu známému z Ruska. A ejhle, tam vyráběli nepřebernou řadu takových aparátů. Překvapivě i pro civilní použití - kapesní ve tvaru kalkulačky, v náramkových hodinkách, stolní atd. Za pár týdnů přijel s kufrem plným všech variant. Asi měli v SSSR po výbuchu Černobylu opravdu strach a produkci na více místech rozjeli. Z mého byznysu nakonec nebylo nic. Kdo zná zvláštní způsoby východního vyjednávání, určitě mi rozumí. V šuplíku mi však několik přístrojů zbylo. Např. ten, o kterém píšu níže.
ARGUS-3 detekuje i velmi mírné zvýšení radiace vůči pozadí (od 5-10 %) a vydává poplašný signál. Odhalí zdroj záření nacházející se v okruhu 1 až 1,5 m. Přístroj má tvar stolního zrcadla s prosvětlenou mapou Ruska a displejem, který pravidelně sám přechází z hodin na indikátor expozičního dávkového příkonu v mikroroentgenech za hodinu (až do 99,99 µR / hod.). Rozměry: 180 x 130 mm.
Text a foto: Milan Kutil Říha.